In the end we only regret the chances we didnt take.

8. november 2015 at 16:27 | Lia de Chance |  O Mně
Vyfoť ji, směje se. Je nádherná, že jo, když se směje. Je jako anděl s křídly. Podívej se, ona je dokonce optimista. A hele, ona má přítele, té nic nechybí.
Co když vevnitř brečí? Co když je tam zraněná. Usmívá se upřímně, ale to proto, aby si tu bolest někam schovala, aby se konečně usmála, aby jen pořád nebrečela..


Chløë Black - 27 Club (Elderbrook Remix)


Rok je opravdu doba, pro mě hodně. Stalo se toho opravdu moc, ale já už nevím, komu se mám tak svěřit, jelikož se bojím každého, kdo o mě projeví zájem. Bojím se už i písmenek, bojím se číst, co jsem napsala, protože to není správné. Tohle bych neměla psát, měla bych se usmívat dál..

Můj táta chtěl vždycky kluka. Chtěl vychovat vojáka, někoho, s kým by se bavil "po chlapsku", jenže mu na svět přišla dcera (Lea). No a potom přišla další dcera (El.) El. je zbrklá, milovala odjakživa auta, atd. Já byla spíš romantický typ, takže panenky. On měl vždycky rád mojí mladší sestru, přesto jsem dělala, co jsem mohla, aby mi řekl "mám tě rád, Leuško," moc jsem si přála to slyšet, chtěla jsem, aby mě obejmul, ale místo toho jsem mu musela lhát, že mi mamka nekoupila sukni za 300Kč, ale za 100Kč. Dokonce jsem mu říkala, že se stanu jednou vojákem jako je on.


Vánoce pro mě vždycky byly svátky hrůzy. On mámu bil, škrtil ji před námi, ale nikdy mě neuhodil, to je pravda. Nezajímal se, ale také nebil. Aspoň nějaká dobrá zpráva. Asi v 10 letech jsem se psychicky složila. Máma s tetou mi říkají, že jsem dva dny skoro nejedla, skoro nepila, jen jsem byla zavřená v pokoji a s nikým nemluvila, protože jsem viděla, jak je všude krev. Máma začala pít, a i když to neví, seděla jsem za dveřmi koupelny a slyšela její zvlykot. Jak brečí a prosí pána Boha, aby jí pomohl. Moje máma je z Ukrajiny, rodiče už nemá, nemá vůbec nikoho.
O rok později přišel rozvod a otec nás vyhodil na ulici. Štěstí, že jsme měli napřed zamluvený malinký byt. Musela jsem být vzhůru celou noc, nešla jsem do školy, jen balila a dívala se na papír, co všechno si můžeme vzít a ne. V 11 letech jsem utěšovala sestru v posteli. Na její výraz nezapomenu, držela mě za ruku a ptala se, proč nás tatínek vyhazuje. Já jí jen dala pusu na čelo a zašeptala, že bude líp.

Přišel mamky přítel. Ten je snad ještě větší idiot. Vždycky nakoupí alkohol, a pak všechny zmlátí. Nejen mámu, ale dal facky i mně, dokonce uhodil a následně plivl na mojí malou sestru. Moje máma je taková kráva, že si nechala jeho dluhy napsat na sebe, když ještě byli "zamilovaní". Takže ho máme jen pro peníze, jenže furt nám přicházejí dopisy z banky, že musíme zaplatit pokutu odsud a odsud.. Díky bohu, že je Jaroslav kamioňák, a že opravdu je doma jen přes víkend. Jenže to není vše.
Před rokem jsem šla na výslech a dávali mi tam takový otázky, že jsem ještě dva dny brečela. Psychicky jsem se zhroutila o Vánocích 2014.
Mámu zbil tak, že jen ležela a nehýbala se. Volala jsem policii, oni se mi jen vysmáli a se slovy "zase k vám? *naše adresa*, hned tam budem," a přijeli až za hodinu...
Po takové zkušenosti jsem si sedla do vany a se slovy, že to tak bude lepší, jsem vzala do ruky žiletku. V té době jsem s nikým nemluvila a byla jsem přesvědčená, že mě ani nikdo chtít nebude. Něco mě v tu chvíli praštilo do hlavy a já jí s obrovským strachem odhodila od sebe. Brečela jsem a brečela a brečela. Bylo mi úplně na nic. Byla jsem srab i na tohle, jsem si říkala.
A za týden přišel Aleš. Dal mi sílu, ukázal mi, že je život i hezký. Jenže i to časem skončilo.

Nejhorší je na tom to, že máma pije a alkohol jí dělá agresivní. Kolikrát mě ponižuje a říká, jaká jsem kurva, a že neudělám maturitu a skončím na ulici. Několikrát jsem měla i na ruce modřiny, jak mě držela silou a dávala mi facky. O mě ani tak nejde, jen je škoda, že to vidí moje malá sestra. Já už z toho vyrostla, vím, že bude líp. Vybrečim se v pokoji, utřu slzy, nasadím úsměv a je mi líp. Ale co ona? Když vidí jen alkohol a krev. Nesnáším svojí rodinu za to, jak mojí sestře zničili dětství. Oni si to neuvědomují. Nikdy to mámě nezapomenu.

Tohle ponižování a mlácení mě dělá silnou. Ví to jen Aleš, co se mi děje. Bojím se to někomu říct, protože jednou bude líp. Není třeba o tom mluvit. Jednou bude líp, i když si to říkám od 6 let.

Mimochodem, po tom, jak jsme odjeli, tak ani ne za hodinu se do mého pokojíčku přestěhoval syn, tedy nějaká tátovo děvka s jejím idiotem. Snad se má teď otec líp, má svého syna.

Mrzí mě, že nic z děditsví nedostanu, jsem mrcha. Neznám to, jak nám babičky, tety dávají peníze. Musím být na vše sama, takže si schovávám peníze pro svojí vlastní potřebu.
Nepiju, hnusí se mi to. Když tohle ale někomu řeknu, tak jsem divná.

Tohle je jen část mého života. Ještě jsem navštívila dětský domov :)
Nikdo mi nevěří, že nám tohle táta dělal. On se uměl tvářit dobře, že se nic neděje, to mám možná po něm.


Nevím, jak dlouho ještě vydržím tuhle nespravedlnost. A mrzí mě, že jsem tě teď zatěžila svými problémy. Cítim se tak sama na všechno, cítím se hrozně moc sama.

"Proto: Žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce... To, co chceš... Lidský život je divadelní představení, které se hraje bez předchozích zkoušek. Zpívej, směj se, tancuj, měj rád... a žij intenzivně každý okamžik svého života... dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku."
Charlie Chaplin.
 

4 people judged this article.

Comments

1 flovers-king | Web | 8. november 2015 at 18:49 | React

Tak tenhle článek mě opravdu dojal.. Dočetla jsem to s otevřenou pusou a slzami na krajíčku. Je mi tě líto.... Ale věř, že jsi určitě super a já věřím, že se to brzo  zase spraví a ty budeš šťastná. Pokud by sis se mnou chtěla někdy psát, tak stačí napsat na můj blog - jsem tu pro tebe. I když tě neznám , tak nechci , aby ses tolik trápila .. někdy se cítím podobně jako Ty.

2 Lia | Email | Web | 8. november 2015 at 18:54 | React

[1]: To jen doufám, že budu šťastná, připadám si teď hrozně bez citu. Nevím, taková divná, ale děkuji ti za milý komentář.

3 flovers-king | Web | 8. november 2015 at 18:57 | React

[2]: Není za co. Připadáš mi jako milý člověk a určitě si nezasloužíš takové peklo... nechceš si psát přes email?

4 Molly. | Web | 8. november 2015 at 19:29 | React

Páni Leo:/ Když jsem si to četla tak jsem neskutečně brečela, protože jsi mi připomněla část mé minulosti, kdy jsme poznala i já mít za otce pěkného parchanta. Mlátil mámu a dokonce i mě s bratrem. Do teďka mě posílá doprdele a nechce se k nám ani moc znát. Jednou nám nakecává jak nás má velice rád ale nadruhou stranu nás posílá velice do piče. Hele chápu tě a dokážu si představit jak ti je. Bydlím s mámou sama, je na nás obě dvě sama. Nemůžu si skoro dovolit nic, protože prostě nemáme. Určitě nechceš aby tě někdo litoval, protože to absolutně nepomůže. Vím to. Potřebuješ pomoc. Ráda bych ti pomohla a pokud chceš kdykoliv tě vyposlechnu. Mám hrozně tvůj blog ráda a věř nebo ne po pár článcích tě mám opravdu ráda. Posloucháš dokonce stejnou muziku jako já. I když nemáme od dětství život takový jaký jsme si představovali tak musíme věřit, že později bude dobře. Všechno to zvládneme. Věřím, že jsi silná holka a tohle všechno zvládneš a zatneš zuby. Později bude 100% lépe a ty budeš na sebe hrdá, že jsi to všechno překonala a dokonce budeš mít od života zkušenosti. Tvoje děti budeš pak lépe vyvarovat těmhle věcem. Leo. Mám tě ráda i když to může znít nemožně. A i když se neznáme, jsem tu pro tebe.

5 Kačka | 8. november 2015 at 20:38 | React

Sedím jako opařená a nemůžu to nějak vstřebat. Copak se tohle opravdu děje? Jsou lidi vážně takhle hnusní?
Kolikrát si říkám, jak těžký život je, haa jak naivní asi jsem že?
Nehorázně tě obdivuji, tohe není možná :O Máš mojí obrovskou podporu a obdiv. Kdykoliv budeš potřebovat a budeš chtít, určitě víš na jaké adrese mne najdeš.
Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, život jako z pohádky? Ha tak spíš z hororového filmu :O
Neznám tě, ale i tak je mi tě líto, nevím jaké to je, ale nikdy bych tohle nikomu nepřála, obzvlášť ne pro tebe.
Myslím, že tohle by si měl přečíst každý a uvědomit si co člověk dokáže a jaká dokáže být zrůda.
Nenacházím ani slova, co by se na tohle dalo říct. Takže dodám jen.. Drž se a hodně sil, věř, že je na světě několik lidí, kteří tě mají rádi a váží si tě. Kdykoliv budeš chtít ozvi se :) A nikdy nic nevzdávej, protože věř, že to hezké tě teprve čeká :) ♥♥

6 Lia | Email | Web | 8. november 2015 at 20:45 | React

[4]: Nesnáším svého otce. A nesnáším další takovýhle lidi, co si neuvědomují, co mají. Vím moc dobře, co je "Nemůžu si dovolit." Nejdřív jsem z toho byla mimo, jelikož i já měla pubertu, teď jsem ráda jen za mé zdraví.

[5]: Vážím si toho, děkuju. Já si myslím, že se na každou svini voda vaří. A nikdo by tohle o mě neřekl, možná je to taky tím, že se nedokážu o tom s někym bavit. Mám strach.

7 Anna | Email | Web | 9. november 2015 at 12:54 | React

Tak tenhle článek mě od tebe zatím dojal nejvíc ze všech. Netušila jsem to. Z tvých článků vždycky vyzařuje taková radost, že to ani poznat nejde. Nemůžu tě ani nijak povzbudit a svěšeně musím říct tu odpornou větu, že mi tě je líto. Tak ráda, bych ti pomohla, povzbudila tě a řekla, že bude lépe. Já věřím, že bude lépe. Že nakonec se nad tebou a tvojí sestrou Bůh usměje a ty konečně objevíš a najdeš tu zatracenou štěstěnu. Do té doby se nevzdávej a věř. Mít strach je normální. Být nedůvěřivá je v pohodě. Protože někdo jako ty, má důvod.
Hodně štěstí a neboj, bude lépe :)

8 Vall | Web | 9. november 2015 at 17:53 | React

Leo, docela tě obdivuju. Musím ti napsat, že jsi vážně silná a posílám ti sílu <3.
Je mi hrozně líto, co se ti stalo a děje.
Ten začátek článku je krásný, pravdivý a hodně se mi líbí.
Nádherný obrázky.
Když jsem dočetla tento článek, chtělo se mi brečet.
Z toho, co prožíváš, z toho, co se ti děje... je mi to vážně hrozně líto :(
Ale neboj, všechno bude lepší a všechno zlé bude dobré :) <3 :*

9 Lia | Email | Web | 9. november 2015 at 18:11 | React

[7]: Já se nevzdávám. Snažím se být silná a ano, daří se mi to. Nebudu se vzdávat, možná díky tomu budu v dalších letech opravdu silná a cílevědomá :)
Každopádně děkuji za podporu.

[8]: Jejda, já nechtěla přinést slzy, jen jsem chtěla přinést realitu..

10 Anna | Email | Web | 10. november 2015 at 0:17 | React

[9]: Jestli to vyznělo jako, že se vzdáváš, tak se omlouvám. Protože to jsem vůbec tak říct nechtěla. Obdivuji tě, že ještě máš tu sílu doufat a nevzdávat se.
A není vůbec zač :)

11 Monica. | Web | 10. november 2015 at 16:16 | React

Takových lidí je strašně moc a já to vždycky jenom čtu, je mi strašně smutno a vůbec nevím, co mám dělat a jak tomu člověku pomoct. Nikdy jsem takové problémy neřešila a to mi přijde strašně nefér. Život je nefér, ale proč? Proč jsou někteří rodiče a celkově lidi takoví? Proč pijou, proč mlátí svoje děti? Vždyť je to strašný.
Bude líp, to máš pravdu. A hrozně moc tě obdivuju, strašně ráda bych ti pomohla, ale nevím jak. Jestli to vůbec nějak jde. Jsi hrozně silná a určitě to zvládneš! A opravdu jednou přijde chvíle, kdy se třeba postavíš na vlastní nohy a tohle všechno necháš za sebou. Určitě to dobře dopadne, hlavně se nevzdávej a buď silná tak, jako jsi byla doposud :) Zasloužíš si lepší život.

12 fakynn | Email | Web | 10. november 2015 at 17:01 | React

Zlatíčko, bože, rozplakala jsi mě a nevím, co na to říct, jen... že tě naprosto chápu, protože to samé jsem měla doma, jen v trošku jiné scénáři.

Přeju ti jen to nejlepší, vím, že tohle všechno je svinstvo, ale alespoň tě to posunul dál, víš co je život, jsi silná a úžasná!

Bude líp. Říkám si to roky a věř, že jednou se to opravdu stane. Prosila jsem 13 let o to, aby bylo dobře, neuvěřitelných 13 a konečně jsem šťastná, mám zázemí a je mi dobře.

Kdykoli mi můžeš napsat, kdykoli jen budeš chtít, kontakt mám na blogu. Když nebudeš mít komu brečet, komu se svěřit, budeš se stydět, cokoli, můžeš mi napsat cokoli, věř, že pochopím všechno, protože už jsem zažila opravdu strašné věci, ale nebudu se tu litovat.

Měj sílu a jednou budeš opravdu šťastná!

13 Skrytá | Web | 10. november 2015 at 18:22 | React

Rozumím ti... a je docela hrozný zjišťovat, že nás tu je víc, co si prošlo tímhle peklem.
Odkaz na sebe jsem ti dala, chci aby jsi věděla, že se mi můžeš ozvat i ve 3 ráno, kdyby tě něco trápilo.
Víš... ono sice bude líp, ale nikdo ti neřekne kdy to bude a do té doby musíš zůstat silná. Kvůli sobě, kvůli sestře. Kvůli budoucnosti.
Je sice blbý říct, že "díky" tomuhle jednou budeš ještě úžasnější než jsi, ale budeš. Protože sis prošla peklem.

14 Lia | Email | Web | 10. november 2015 at 19:10 | React

[12]: Já vím, když jsem poznala tvůj blog, viděla jsem se v tom, dřív jsi myslím, něco o tom napsala. Jsem ráda, že jsem tvůj blog spatřila, jsem silná, snažím se o to.

[13]: Děkuju za podporu, moc si toho vážím, na to se ani nedá nic napsat, ale naopak jsem se já vypsala..

15 Skrytá | Web | 10. november 2015 at 19:52 | React

Jojo, 5. deska. :D Každej rok jedna, udělali si z nich bankomat :) ale teď mají mít rok pauzu od turné, tak si odpočinou a snad za rok nepřijde další album. :D

16 paralelnisvet | Email | Web | 10. november 2015 at 19:58 | React

Já si strašně přeju, aby to nebyla pravda. Doufám, že je ještě někde nějaká hvězda, která není pokrytá touhle beznadějí.
Ach Leuško, to je strašný. Dneska mám strašně slabý den, probrečela jsem tolik hodin. V metru, v tramvaji, v noci na polštář. Já mám totiž všechno. Mám rodinu, která zlobí úplně malicherně. Lidé s oblibou říkají, že já mám přeci všechno. Přitom jediný, kdo se u nás hroutí jsem já. A taky mám někdy nejvíc síly. Tak ti nevím, spravedlnost není.
Je mi to líto, i když lítost nikomu nepomůže. Přeju ti odvahu a sílu do dalších dní a děkuji ti za přání u mě. Nějaký čas si ty dny musím psát jen soukromě, protože mám pocit, že to úplně nezvládám.
Jsi úžasná, chraň svou sestru.

17 Lia | Email | Web | 10. november 2015 at 20:13 | React

[16]: Každý život je těžký, myslím si, že budeš trpět, i kdybys měla všechno..

18 paralelnisvet | Email | Web | 10. november 2015 at 20:24 | React

[17]: *můžeš, spíš.
Doufejme, že všichni nemusí. Nikomu to nikdy nepřeješ, když znáš ten pocit...

19 clody | Web | 10. november 2015 at 21:29 | React

hm, tak to si si fakt neužila detsvto, :-( , až mám zimomriavky po celom tele keď som toto čítala, dievča obdivujem ťa ako sa s tým dokážeš vyrovnať neviem ani čo ti mám na to napísať ani ťa nepoznám ale keby som teraz bola pri tebe tak by som ťa hneď objala a poslala by som ti pozitívnu energiu♥ , hlavne sa drž a plň si svoje sny, buď silná a DRŽ SA

GOOD LUCK ! *-*

20 Lia | Email | Web | 10. november 2015 at 21:47 | React

[19]: Vážím si toho, objetí je opravdu krásné.

21 Smile please | 11. november 2015 at 11:50 | React

Měla jsem to s tou rodinou podobné, ale já jsem byla od 7 na všechno úplně sama. Jakože vážně sama, bez bráchy, táty, mámy, kohokoliv. Vim, že to bude znít hnusně, ale buď ráda, že máš mámu. Jednou ji mít nebudeš, budeš mít svobodu a budeš se na ni moct vysrat. A ona teprv pak pochopí, jak moc to všechno posrala. A o sestru se taky budeš moct postarat, znam to z vlastní zkušenosti. Mam mladšího bráchu a zažil podobný věci, jako tvoje ségra. Ani on neměl dětství. Ani ty, ani já. Vynahradíme si to, neboj se.
Držim ti palce.

22 stuprum | Web | 11. november 2015 at 13:00 | React

Lépe rodině vše odpustit, než se dusit ve vlastní šťávě. :)

23 Lia | Email | Web | 12. november 2015 at 19:06 | React

[22]: To možná máš pravdu, ale nevím, jak se tohle dá úplně odpustit, zvlášť když je to čím dál horší.

24 Luna | Web | 13. november 2015 at 14:38 | React

Chlapi jsou grázlové a to, co dělají je odporné. Někdy jsem si říkala, proč jsou takoví. Proč mají zapotřebí něco takového dělat? Copak mají všichni muži psychyckou poruchu? Evidentně velká část z nich ano. Můj táta není nic perfektního, nemám k němu žádný vztah, ale nikdy nedělal zase taková zvěrstva, jako někteří dělají. Nikdy nepil, nikdy nemlátil.
Tvůj příběh mě vážně dojal, prostě, musím ti popřát, co nejvíc štěstí, opravdu, moc si přeju, aby jsi všechno zvládla dobře a věřím, že se ti to podaří. Věřím, že zvládneš všechny tvé sny a moc doufám, aby zbytek tvého života byl lepší a šťastnější ♥

25 Ter. | Web | 13. november 2015 at 16:58 | React

Holka, nechci tě litovat, protože vím, že to nepomůže, mohlo by tě to akorát rozdráždit (co si budeme povídat, občas je lepší schovat si slovní lítost do díry a radši konat - ale jak na to přes dráty, žejo). Pořád se nestačím divit tomu, jak to v některých rodinách chodí. Jako by děti byli na obtíž. Jako by pohlaví, povaha nebo sexualita, která vybočuje z davu, byla nakažlivou smrtelnou chorobou, která se musí vybít. Nikdy nepochopím, jak se těmto lidem může zachtít něčeho takového, ještě na živé osobě.

Článek jsem přelouskala jedním dechem a chvíli jsem nenacházela slova. To je přesně ono, neuvědomujeme si, že ostatní lidé jsou schránky nesoucí zkušenosti, o kterých víme velký prd, a soudíme. Prošla sis nechutnýma věcma, nechutnýma věcma procházíš, ale já jsem si jistá, že to ještě zvládneš a jednou se z těchto sra[noiv]č[nuon]ek dostaneš a budeš žít lepší život. Pamatuj si, že v sobě pořád ještě máš tu sílu, která tě tehdy donutila odhodit žiletku do kouta. Jsi silná holka, která na to má.

Držím palečky! :-)

26 Lia | Email | Web | 13. november 2015 at 19:27 | React

[25]: Litování není to ono, ale i tak to někdy od někoho potěší, i když už je to ta klasická věta..

27 Heaven | Email | Web | 14. november 2015 at 15:53 | React

To chtěla hodně odvahy tento článek napsat.. Nechápu, jak takové věci může vůbec někdo udělat. Prostě mi to hlava nebere... Vždyť rodina by měla být ta základní podpora... Je mi líto, že to u vás nevyšlo :/ Hlavně buď silná :)

28 Lia | Email | Web | 14. november 2015 at 19:16 | React

[27]: Já se bála, necítím se moc dobře, že jsem ho vydala, protože to není správný. Měla bych psát o tom,jak jsem šťastná.

29 Elly | Web | 17. november 2015 at 12:43 | React

Brečím. Můj vlastní táta mamku taky bil. Nebýt dědy, mamka už nežije. Pak si našla máti nového chlapa, s ním má ségru a od té doby jde všechno z kopce. Jediný, kdo mi dodává odvahu, že jsem k něčemu a něco v životě dotáhnu, je přítel. Jenže toho nevlastní táta nesnáší a poštvává proti němu i matku. A matka klidně udělá to, co tata chce, protože, jak mi řekla: "Nezkazím si kvůli takového hajzla, jako jsi ty manželství." :) Jinak stay strong. :) Modřiny už ani nepočítám. Jsme holky silné, zvládneme to. ♥

30 Lia | Email | Web | 17. november 2015 at 15:10 | React

[29]: Přesně.. Taky furt něco měli proti mému.. -_- Nechápu.

31 Zlomenymec | Email | Web | 27. december 2015 at 22:28 | React

Achjo, to je fakt smutný čtení. Asi je naivní doufat, že se něco změnilo k lepšímu ... ?

32 Lia | Email | Web | 28. december 2015 at 16:05 | React

[31]: Nezměnilo se nic.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement