The game of life has two participants, spectators and players.

17. november 2015 at 19:15 | Lia de Chance |  Myšlenky
Doporučuji: Melanie Martinez - Bittersweet Tragedy (Solstis Remix)


Cítím se jako v uvězněna v kostce ledu.
Každý dotyk jeho hlasu mě bodá jako malinkaté jehličky, které pronikají do mého těla. Není to fér, mluvím stále dokola, ale neslyší mě.

Jsem jako panenka, která stojí na jevišti. Dívá se na diváky, snaží se na ně usmát, aby nebyla vidět ta její nervozita. Ovládá mě a já podle něho hraju svoji roli. Vždy na konci hry mi diváci zatleskají, usmějí se a odejdou, ze slušnosti samozřejmě.


Sama se poté dopravím do šatny, dívám se do zrcadla, utřu si ten nepovedený make-up a svléknu se.
Zalezu si do vany a rozbrečím se.

Nevím, proč se najednou takhle cítím. Mám pocit, že se celé divadlo pomalu rozpadá, je najednou víc konkurentů na jevišti, vidím, jak se usmívají a dívají se na mě.
Cítím, jak se mi klepou kolena, vím, že bych měla ten úsměv oplatit, ze slušnosti samozřejmě.
Cítím, jak se mi pomalu třesou ruce, vím, že bych měla být klidná a vycházet se všema, abych nebyla vyřazena ze hry.

Tak se jen usměju, ukloním se a poslouchám ten potlesk diváků, ze slušnosti samozřejmě.


Měla bych se teď cítit dobře, už to je měsíc, ale nevím, jsem teď pesimista. Je mi jasný, že se to nyní nikomu nelíbí poslouchat moje kecy, ale nemůžu za to. Bude líp, mám volno, vyspím se z toho.


.
.
.
Tohle nemá s článkem nic společného, ale přišlo mi to jako vtipné a nevím, kam jinam bych to dala.. :D



 

1 person judged this article.

Comments

1 Vall | Web | 18. november 2015 at 18:34 | React

Za prvé ty fotky jsou úplně úžasný :D Ten ksicht je úžasný :D
A za druhé ... článek je opravdu napsaný hezky :)
Řekla bych, že ten pocit znám... Poslední dobou se vždycky uvolňuji ve vaně a teď jsem celkem unavená a celkově mi není dobře...
Už se těším na víkend...

2 Skrytá | Web | 19. november 2015 at 12:15 | React

Zlato, je úplně normální se takhle cítit měsíc po rozchodu. Někdo se tak cítí skoro dva roky, takže věř, že tohle je jen začátek tvé rekonvalescence.
Doufám, že budeš brzo v pořádku.

3 cincina | Web | 19. november 2015 at 19:38 | React

Z článku jsem tedy moc nepochytila, o co jde, ale z komentáře nad tím mým už ano.
Rozchod bolí. Prošla si tím už spousta z nás... ale ono to přejde. Časem. Ono to teď zní opravdu jako klišé, ale je to tak. Taky jsem si myslela, že se z toho nedostanu a jsem z toho venku:) Takže se toho vůbec neboj.
Ve sračkách jsem byla taky podobné jako ty. Usmívala jsem se, ale uvnitř jsem byla zničená a chtěla si ublížit. Ale tohle taky přejde.
Nejlepší je obklopit se lidmi, u kterých víš, že ti zvednou náladu:) Pokud nějaké takové máš, tak se jich drž.
Nebo klidně můžeš napsat i mě a já tě vyslechnu:) Pokud budeš chtít samozřejmě.

4 Luna | Web | 20. november 2015 at 15:32 | React

Sepsala jsi to úplně krásně, jako z nějaké knížky ♥ Určitě nezoufej, protože vždycky, když je ti smutno, když v sobě cítíš prázdno, za chvíli se to otočí a bude líp ☺ Je to kolotoč. Jednou jsi dole a podruhé nahoře ☺

5 Lia | Email | Web | 20. november 2015 at 18:50 | React

[3]: Už ani nejde moc o ten rozchod.
Co se týče té lásky, děkuju, ale vybrečela jsem se z toho. Jen mám blbou vlastnost (?) a nedokážu mu říct ne. Nemůžu si ho po tom všem smazat, prostě to nejde a pokaždé, když napíše, tak jsem úplně v prdeli. Takže si tento pocit způsobuju sama, docela na nic. Ale děkuju za podporu, vážím si toho.

6 cincina | Web | 21. november 2015 at 9:50 | React

[5]: Ok, tak aspoň takhle:) Ale úplně to chápu, že si ho nedokážeš smazat. Já to totiž měla úplně stejně jako ty:) A pořád ho mám v přátelích. A někdy si píšem... takže asi tak no:D
Jinak ty seriály, co si mi psala, tak znám. Zkusím se na něco podívat:)

7 Ter. | Web | 21. november 2015 at 12:13 | React

"Ze slušnosti samozřejmě"

Zajímalo by mě, kde je ta hranice mezi slušností a automatickým jednáním vůči ostatním, a kolikrát jsem na té hranici balancovala.

8 Monica. | Web | 21. november 2015 at 15:43 | React

Ty tak nádherně píšeš.
Krásné je přirovnat život k divadlu. Nebo ne krásné, ale určitě nápadité a... prostě mě to chytlo za srdce.
Bude líp, nezoufej!

9 xx | Web | 22. november 2015 at 13:21 | React

Sama si psala? Nebo si na to někde narazila? upřímně.. jsem trošku zmatená z tohoto článku :D zase na druhé straně.. je to pravda.. poslední měsíc jsem též velkej pesimista..

10 Anter | Web | 22. november 2015 at 17:34 | React

Opravdu, jak úryvek z nějaké knihy! Krásný a mám pocit, že někdy mám stejné pocity.. Všechno to bolí.

11 Lia | Email | Web | 26. november 2015 at 19:34 | React

Děkuju všem <3

12 Tery33 | Web | 27. november 2015 at 13:08 | React

Zvláštní myšlenka, celkově jsou tvé články zvláštní, strašně zajímavý a budu se opakovat.. Nádherně píšeš !!
U tohohle článku se člověk musí zamyslet.

13 Molly. | Web | 6. december 2015 at 11:51 | React

Je to nádherné co jsi napsala a zároveň smutné. Mrzí mě to. Chci ti pomoct :X
Bude ale dobře, určitě, musí!
ta kočka je hrubá :D

14 Lia | Email | Web | 12. december 2015 at 13:12 | React

[13]: Ta kočka je super :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement